🔧 FrameForge — návod pro začátečníky
Tisknutelný průvodce: od prázdné obrazovky po hotovou zakázku pro výrobce. Krok za krokem, jednoduchými slovy.
👋 Co tento program dělá?
Chcete pěkný hliníkový kryt (krabici) pro zesilovač nebo jiné zařízení. Normálně by to znamenalo měsíce učení složitých CAD programů. FrameForge to udělá za vás: zadáte rozměry krabice, myší naklikáte, kde mají být otvory — a program vydá hotové soubory, které výrobce nahraje přímo do stroje. Žádné programování se od vás nevyžaduje.
1. Malý slovníček (30 sekund)
Při otevření webu uvidíte tři tlačítka — to jsou tři způsoby, jak začít, ne tři různé programy. Vyberte podle situace:
- ⚡ Rychlý start — jedno okno, tři čísla (šířka/výška/hloubka) a spojovací materiál. Pro ty, kdo už přesně znají rozměry a chtějí krabici hned, bez vysvětlování.
- 🧭 Průvodce krokem — totéž, ale po jedné otázce, s nápovědou pod každým polem. Nejlepší volba napoprvé — zbytek této kapitoly popisuje právě tuto cestu.
- ⚙️ Režim PRO — všechna nastavení najednou na jedné obrazovce, bez postupné nápovědy. Pro ty, kdo už krabici stavěli a vědí, kde co najít.
Všechny tři způsoby vytvoří naprosto stejnou, plně funkční krabici — rozdíl je jen v tom, jak pohodlné je nastavení. Na režim PRO můžete přepnout kdykoli, i po zahájení přes průvodce.
Pět slov, která uvidíte všude:
- Panel — jedna plochá stěna krabice. Kompletní kryt jich má 6: přední (čelo), zadní, dva boky, dno a víko.
- Kostka — malý hliníkový bloček se závitovými otvory. Stojí v rohu uvnitř krabice a stahuje panely šrouby. Je to „kostra" krytu.
- Přítlačná lišta — lišta uvnitř krabice, která přitlačí tranzistor nebo desku ke stěně (např. ke dnu-chladiči).
- Projekt (ID) a PIN — jméno vaší práce a tajný kód k ní. Bez nich výkresy neotevřete.
- Export — stažení hotových souborů pro výrobce.
2. První krabice za 15 minut (krok za krokem)
Vezměte si tužku a papír. Provádějte kroky v pořadí a odškrtávejte si je. Nepřeskakujte kroky 8–10 — bez nich se práce ztratí!
1
Zapište si na papír rozměry budoucí krabice
Pravítkem změřte to, co bude žít uvnitř (deska, transformátor). Potřebujete tři čísla v milimetrech: šířka (X), výška (Y), hloubka (Z). Z každé strany přidejte 5–10 mm vzduchu. To jsou vnitřní rozměry.
2
Otevřete web a stiskněte „➕ Nový projekt"
Pole ID projektu už samo začíná vaším uživatelským jménem (např. IVAN_) — jen doplňte název své skříně, např. IVAN_MUJ_ZESIL_01. Projekty se tak s ostatními uživateli nikdy nesrazí.
3
HNED si jméno a PIN zapište na papír
Toto je nejdůležitější krok. Pole PIN je obyčejné textové pole — nic se do něj nedoplňuje samo. Vymyslete si libovolná čísla a zapište je tam sami — je to váš vlastní tajný kód k tomuto projektu. PIN se nikde neukládá v čitelné podobě a nelze ho obnovit. Ztracený PIN = ztracený přístup k výkresům. Napište: „Projekt: IVAN_MUJ_ZESIL_01, PIN: ……" a papír dejte do šuplíku.
4
Přejděte na záložku „3. Auto-krabice"
Toto je hlavní režim. Vždy začínejte zde — sám postaví všech 6 panelů a rozmístí kostky.
5
Vepište rozměry z papíru
Pole X (Šíř), Y (Výš), Z (Hloub) — vaše vnitřní rozměry. Níže — tloušťka stěn: pro běžnou krabici všude 2 mm. Pokud na dně bude těžký transformátor nebo chladič — udělejte Dno 5 mm.
6
Zvolte spojovací materiál a typ otvorů
Spojovací materiál: pro domácí techniku vezměte
M3 (10) — standard. M4/M5 jsou pro velké a těžké krabice.
Otvory — jak budou šrouby vypadat zvenčí:
- Běžné — průchozí otvor, hlava šroubu vyčnívá. Nejjednodušší a nejspolehlivější varianta.
- Záhloubení (zápustná hlava) — pro šrouby se zápustnou hlavou: hlava zanorí do panelu, povrch je rovný. Pěkné pro čelo.
- Prohlubeň (šestihran) — pro šrouby s šestihrannou hlavou: hlava sedí ve válcovém prohlubni.
7
Stiskněte „⚙️ VYGENEROVAT 6 PANELŮ"
Objeví se otázka, jaký styl krabice chcete:
- [ OK ] — čelo a zadní stěna jsou dlouhé, zakrývají boční stěny. Pěkné pro domácí techniku (vpředu čisté hrany).
- [ Zrušit ] — boční stěny jsou dlouhé, zakrývají čelo. Standard pro auto-hifi a průmyslové kryty.
Obě verze jsou plně funkční — jde jen o vzhled.
8
Stiskněte „📦 ULOŽIT 6 PANELŮ"
Fialové tlačítko přímo pod modrým. Dokud ho nestisknete, krabice existuje jen na obrazovce. Stiskli jste — je zapsaná na serveru.
9
Zkontrolujte krabici ve 3D
Dole na obrazovce stiskněte 👁️ Celkový pohled (3D). Otočte krabicí myší (držte levé tlačítko). Stiskněte „🧊 Rozložený pohled" — panely se rozejdou a uvidíte kostky uvnitř. Ověřte, že to vypadá jako krabice, ne jako chaos.
10
Gratulujeme! Krabice je hotová
Teď můžete přidat otvory pro konektory (kapitola 4) nebo rovnou stáhnout soubory pro výrobce (kapitola 6).
💾 Zlaté pravidlo ukládání
Vše, co nakreslíte, žije jen v paměti prohlížeče, dokud nestisknete „Uložit". Zavřeli jste záložku bez uložení — práce je pryč. Ukládejte po každé změně. Jako ve Wordu: Ctrl+S je váš přítel.
Navíc pojistka: pokud zkusíte zavřít záložku nebo obnovit stránku s neuloženými změnami, prohlížeč se sám zeptá, zda opravdu chcete odejít. Nenahrazuje to zvyk pravidelně ukládat — je to jen poslední obrana, když omylem kliknete jinam.
➕ Volitelné: přepážka uvnitř boxu
Pokud potřebujete odstínit jednu součástku od druhé uvnitř boxu (např. zdroj od zesilovače kvůli rušení) — nemusíte frézovat drážku, to je na výrobě drahé. Ve stejném režimu „3. Auto-box" je tlačítko „➕ Přidat přepážku": zvolte orientaci (příčná — dělí box na přední/zadní část, podélná — na levou/pravou) a vzdálenost v mm od příslušného okraje. Přepážka stojí na vlastních rohových kostkách, žádná drážka není potřeba, a objeví se v 3D náhledu spolu se zbytkem boxu.
Mezi dvěma prostory je často potřeba protáhnout kabel — pro něj lze vyříznout otvor přímo na samotné přepážce. Pod tlačítkem „Přidat přepážku“ se objeví seznam „Upravit jednotlivý panel“ — jsou v něm všechny skutečné strany boxu, včetně každé přepážky podle jména. Klikněte na tu potřebnou — otevřou se běžné nástroje (otvor, větrání, text) přímo nad vybraným panelem, s tlačítkem „← Zpět na auto-box“ pro návrat k celkovému pohledu.
Pokud bude zadaná vzdálenost příliš blízko okraje (tam prostě není místo pro kostky), program přepážku sám posune na bezpečnou vzdálenost a čestně to oznámí i s přesným novým číslem. Není to chyba — jen nejde umístit spojovací prvek tam, kde na něj není kov.
3. Návrat k projektu zítra
- Otevřete web → „📂 Načíst z DB".
- Zadejte jméno projektu a PIN z vašeho papíru.
- Program otevře všechny panely přesně tak, jak jste je nechali.
V pravém horním rohu je přepínač motivu ☀️/🌙 (světlý/tmavý). Zvolte, co je příjemnější pro oči.
4. Přidáváme otvory a výřezy (režim „Po panelech")
Krabice je hotová, teď potřebujete díry pro RCA konektory, tlačítka, displeje, LED. Přejděte na záložku „2. Po panelech".
Jak to funguje
- Nahoře vyberte panel ze seznamu (např. „Přední (Front)").
- V levém panelu stiskněte potřebný nástroj — na výkresu se objeví nový prvek.
- Přetáhněte ho myší na správné místo.
- Stiskněte zelené 💾 Uložit. Program vás sám přepne na další panel — tak projdete všech šest v kruhu, aniž byste se ztratili.
Nástroje (levý panel)
- 🕳 Otvor — kulatý otvor (šrouby, RCA, tlačítka, LED). Velikost se nastavuje ve vlastnostech.
- 🟦 Okno — obdélníkový výřez (displeje, USB, přepínače).
- ⏸ Vent. — skupina ventilačních štěrbin. Ve vlastnostech: počet, rozteč, směr.
- ✍️ Text — gravírované popisky (lze otočit do libovolného úhlu).
- 🗜 Lišta — přítlačná lišta (viz níže).
- 📦 Kostka — další montážní kostka uvnitř krabice.
Myš — tři úkony
- Přesunout: držte prvek levým tlačítkem za prostředek a táhněte. Prvek „přilne" k neviditelné mřížce s krokem 0,5 mm — žádné desetinné chyby na stroji.
- Změnit velikost: táhněte za okraj prvku (u oken, ventilace, lišt).
- Smazat: vyberte prvek a stiskněte klávesu DEL — nebo ho prostě myší vyhoďte za okraj šedého plátna.
⌨️ Klávesnice — přesnost a pojistka proti chybám
- Jemné doladění: vyberte prvek a stiskněte šipky ← ↑ → ↓ — posun o 0,1 mm na stisk. Podržte Shift se šipkou pro větší krok 1 mm.
- Zrušit výběr: klávesa Esc.
- Zpět (Undo): Ctrl+Z — vrátí zpět poslední přesun, smazání nebo přidání prvku, krok po kroku.
- Znovu (Redo): Ctrl+Shift+Z (nebo Ctrl+Y) — pokud jste vrátili zpět příliš mnoho.
🔗 Seskupit několik prvků
Držte Shift a klikejte na několik prvků — vedle nich se objeví zámek 🔗. Teď se pohybují společně. Praktické, když se má řada tlačítek posunout o 2 mm doleva, aniž by se rozpadla.
Přítlačná lišta (pro tranzistory)
- Při přidání lišta sama pod sebou prorazí 3 otvory v panelu.
- Kterýkoliv z těchto otvorů lze vzít myší a posunout doleva-doprava — podle nožek vašeho konkrétního tranzistoru.
- Když potáhnete samotnou lištu, otvory se vezmou s ní a váš posun si zachovají.
- Pole „Tloušťka, mm" ve vlastnostech lišty — výchozí 3mm, lze zvýšit až na 20mm. Silnější lišta je tužší, méně se prohýbá pod šrouby a lépe rovnoměrně přitlačuje (zejména důležité pro měkký hliník).
- Tlačítko „⚓ Srovnat otvory" ve vlastnostech lišty je nouzový reset: srovná všechny 3 otvory zpět do rovné řady. Mačkejte jen pokud jste je omylem rozházeli.
5. Lupa — přesnost na setiny milimetru
Když má otvor sedět přesně na konkrétní místo (např. přesně mezi dva konektory), na celé obrazovce se netrefíte. K tomu je lupa.
- V levém panelu stiskněte oranžové tlačítko „ZAPNOUT TECH. LUPU".
- Naveďte kulatý zaměřovač na místo na výkresu — v plovoucím okně vidíte velké zvětšení s milimetrovou mřížkou.
- Klikněte přímo do okna lupy — otvor se prorazí na hlavním výkresu s přesností na setiny milimetru.
Tip: když se kurzor myši ocitne přesně ve středu zaměřovače lupy, samotný křížek zjasní na červeno se září — to potvrzuje, že klik nyní dopadne přesně na sledovaný bod.
6. Referenční bod: přenos rozměrů z reálné desky
Častý úkol je vložit do skříně hotovou desku a vyvrtat pro ni otvory přesně na místo. Problém je v tom, že s posuvným měřítkem v ruce měříte vzdálenosti od rohu DESKY, zatímco souřadnice na panelu se počítají od rohu PANELU — přepočítávat to v hlavě téměř jistě povede k chybě. Tlačítko „Referenční bod" v levém panelu to řeší přímo:
- Přidejte referenční bod a přetáhněte ho tam, kde fyzicky bude roh desky uvnitř skříně. Na panelu je vidět jako žlutý zaměřovač s popiskem „0,0" — samotný bod se nikdy nedostane do výřezu, je to jen referenční značka.
- U každého přidaného otvoru/výřezu se kromě obvyklých X/Y objeví pole „ΔX / ΔY" — sem se zapíše přesně to číslo, které jste naměřili posuvným měřítkem od rohu desky. Přepočet na souřadnice panelu udělá program sám.
- Na panelu je povolen jen jeden referenční bod najednou.
Přepínač „Roh / Bod" — pod lupou a pod samotným plátnem je malé tlačítko zobrazující souřadnice v reálném čase během přetahování. Je to jedno společné nastavení pro obě tlačítka: přepnete na jednom místě — přepne se i druhé. V režimu „Bod" se souřadnice i samotné tlačítko zbarví do jantarova — stejně jako referenční bod na plátně.
Jak to funguje: není to samostatný režim ani nový soubor — stejné otvory, stejné ukládání a export jako vždy. Referenční bod je jen pohodlný způsob zadávání čísel, skutečné souřadnice na panelu se počítají jako obvykle.
7. Export: stáhneme soubory pro výrobce
V horním panelu stiskněte zelené tlačítko 📤 EXPORT. Otevře se okno s osmi možnostmi:
| 6 panelů / 1 panel |
Stáhne Python skript (.py). Otevřete Autodesk Fusion 360, stiskněte Shift+S (Skripty), spusťte soubor — Fusion během několika sekund postaví 3D modely panelů se všemi vašimi otvory, připravené k odeslání na frézku. |
| STEP bez Fusion |
Hotová sada STEP souborů, sestavená přímo na serveru — Fusion 360 vůbec není potřeba. ZIP obsahuje samostatný soubor pro každý panel, každou svorku a každý jedinečný typ kostky (stejné kostky — jeden soubor plus počet kusů, nikdy ne zvlášť pro každý kus), plus PNG obrázek vedle každého souboru a manifest.json se seznamem obsahu. Každý soubor je samostatná položka objednávky u výrobce. |
| Laser: kontura |
DXF výkres panelu pro řezání konturou — skutečný obrys, který laser řeže podél hrany dílu a otvorů. |
| Laser: výplň |
DXF se skutečným šrafováním větracích otvorů (ne jen duplikovaná kontura) — pro mřížky, které je třeba částečně šrafovat, ne jen prořezat. |
| Laser: značení |
DXF pro povrchové gravírování — nápisy a značení míst, kde je po řezání třeba ručně dovrtat zahloubení/vyhloubení. |
| Montážní kostky |
Python skript pro Fusion 360 — vytvoří pouze kostky (ne svorky). Stejná sada kostek je už dostupná jako hotové .step soubory v tlačítku STEP výše — toto tlačítko použijte jen tehdy, pokud je chcete postavit přímo uvnitř Fusion. |
| Specifikace |
Tisknutelný/kopírovatelný dokument: rozměry, tloušťky, spojovací materiál, počet šroubů a kostek — kompletní seznam na jeden nákup. |
🏭 Co říct výrobci (důležité!)
- Závit v kostkách nemodelujte ani ho v 3D modelu nehledejte. Otvory v kostkách jsou udělané „pod závitník": pro spoj M3 je otvor Ø2,5 mm — výrobce vrtá a sám řeže závit M3 závitníkem. Je to zapsáno v souboru README_CUBES uvnitř archivu s kostkami. Nežádejte výrobce, aby „závit domaloval do modelu" — stroj potřebuje hladké otvory, ne reliéf.
- Záběr šroubu: šroub prochází panelem a šroubuje se do kostky ne hlouběji než 7 mm.
- Montáž kostek: všechny kostky jednoho typu jsou stejné. Při montáži otočte kostku tak, aby vertikální otvor (pohled shora; je posunut od středu) byl blíže k rohu/stěně, kde kostka stojí. To je jediné pravidlo orientace.
8. Když se něco pokazí
| Příznak | Co dělat |
|---|
| „Moje změny zmizely!" |
Nestiskli jste „Uložit" před zavřením/přepnutím. Neuložené bohužel vrátit nelze. Pravidlo: změnil → uložil. |
| „Nemůžu se přihlásit do projektu" |
Zkontrolujte papír: jméno projektu se píše přesně (latinka, záleží na velikosti písmen), PIN přesně ten samý. Ztracený PIN nelze obnovit — projekt se musí začít znovu. |
| „Otvory na 2D výkresu nejsou na středu stěny" |
To není chyba! Otvory pro kostky jsou záměrně posunuty od středu — jinak by se dlouhé šrouby srazily uvnitř kostky. Montáž kontrolujte ve 3D pohledu, ne od oka na 2D. |
| „Pole mi nedovolí zadat můj rozměr" |
Program chrání před překlepy: každé pole má povolený rozsah. Zkontrolujte, že zadáváte milimetry, ne centimetry (150 mm, ne 150 cm). |
| „Rozházel jsem otvory lišty" |
Klikněte na lištu → ve vlastnostech tlačítko „⚓ Srovnat otvory" → srovnají se zpět do rovné řady. |
| „Chci panel začít od nuly" |
Červené tlačítko ❌ Vymazat smaže vše z plátna. Nezapomeňte pak stisknout „Uložit" — jinak na serveru zůstane stará verze. |
| „Kostka je ve 3D pohledu červená" |
Není to ozdoba, ale kontrola: program ověřuje, zda šroubovací otvor kostky skutečně odpovídá otvoru na panelu. Červená = neshoduje se, zelená = přesně sedí. Zkontrolujte, jestli jste po vygenerování krabice neposunuli panel myší — obvykle opětovné stisknutí „Vygenerovat 6 panelů" kostku znovu zbarví na zeleno. |
9. Kontrolní seznam před objednávkou u výrobce
Projděte seznam a odškrtněte každý bod:
- Jméno projektu a PIN jsou zapsané na papíře.
- Všech 6 panelů je uložených (po poslední změně jste stiskli „Uložit").
- Prohlédl jsem krabici ve 3D včetně „Rozloženého pohledu" — otvory sedí, kostky na místě.
- Pravítkem jsem ověřil, že výřezy sedí na konektory mého zařízení.
- Stáhl jsem „6 PANELŮ" a „MONTÁŽNÍ KOSTKY".
- Soubor README_CUBES z archivu s kostkami půjde výrobci spolu s modely.
- Pro první objednávku — jeden malý zkušební kryt, ne hned velký.
🎓 Hlavní, co si zapamatovat
1. Vždy začínejte „Auto-krabicí". 2. PIN — na papír. 3. Změnil → uložil. 4. Před objednávkou — 3D kontrola. Vše ostatní udělá program sám.
🤝 Kdo na projektu pracoval
Tento program je společné dílo mechanika a několika AI asistentů po dobu několika měsíců, bez jediného řádku hotového kódu odjinud.
Andrey Pasunko (mechanik-elektronik) — nápad, architektura, všechny rozměry a tolerance z reálné výroby, testování na skutečných dílech a u výrobce.
Gemini, DeepSeek — kód a logika v různých fázích vývoje.
Claude (Anthropic) — kód a logika, hledání a oprava chyb, STEP export bez Fusion 360, knihovna výřezů, referenční bod.
Každý přispěl svým dílem — někdo více, někdo méně, ale bez kteréhokoli z nich by program vypadal jinak.
FrameForge · Návod aktualizován 2026-09-12 (přidán obsah a tlačítko kopírování; zahloubení/vyhloubení, poznámky pro výrobu a sekce „Když se něco pokazí" — od 28. srpna).